Proč bych měla opouštět svoji komfortní zónu?

Na co se těším? Až nebudu muset nic dělat. Až si
konečně sednu. Až nebudu muset vařit a prát a ráno brzy
vstávat. Až se nebudu muset učit a budu si užívat s
kamarády a lenošit.
Proč bych měla dobrovolně opouštět své pohodlí a svůj
komfort a jít do neznáma? Vždyť je mi celkem dobře.
Nezmoknu na výletě, nezažiju profesní neúspěch, nikde
se nezesměšním, nikdo mě na cestách nepřepadne a
když nebudu číst žádné chytrosti, tak budu se svými
vědomostmi spokojená a nenechám se vykolejit nějakými
chytráky. Vždyť jsem kdysi studovala a mám titul.
Takhle je to dobré, klid a pohoda.

Vždyť jsem kdysi
studovala a mám titul.
Takhle je to dobré, klid a
pohoda.

Hmm…Ale není to nuda? Když budu stagnovat,
tak se nebude kolem mě nic dít. Nepoznám nic
nového a život je přitom tak barevný. Přináší
tolik možností a skrytých příležitostí. Není to
mrhání životem? Jen tak to udržovat na stejné
hladině a pouze vyrovnávat případné propady.

Budu se cítit jako hrdina,
který zdolal velkého
nepřítele – svůj strach.

Nevadí, že zmoknu, ale té legrace co si užiju
po cestě s kamarády a nebo se jen
přesvědčím, že to není žádná hrůza a venku
je hezky i v dešti.
A taky se budu strašně těšit domů a obyčejné
křeslo u topení bude mít pro mě v tu chvíli
neocenitelnou hodnotu. Na přednášce nebo
na zkoušce dostanu inspirativní zpětnou
vazbu a po návratu domů se budu cítit jako
hrdina, který zdolal velkého nepřítele – svůj
strach. Tato nabitá odvaha mi poslouží v
jiných těžších životních situací.
Není to škoda pořád lenošit, když mám
příležitost žít? Navíc svojí činností můžu být i
užitečná svému okolí a přispět k lepšímu
světu.
Už tomu rozumím, nebudu nic opouštět, ale
krůček po krůčku si budu svůj komfort
rozšiřovat. To zní celkem dobře :-).

Co když místo opuštění komfortní
zóny, by mi někdo řekl, že si ji můžu
rozšířit. Tak to je jiná, to bych určitě
chtěla 🙂